Běžec na lyžích Lukáš Bauer si vybaví, jak usedal do lavice jako uhlazený školák se slabikářem. Basketbalista Tomáš Satoranský se zase ihned rozpomene na svou paní učitelku. Plážová volejbalistka Kristýna Kolocová si především pamatuje velký kornout, který dostala. Přečtěte si, jak na školní začátky vzpomínají čeští sportovci.

Pamatujete si na svůj první školní den?

Lukáš Bauer (běh na lyžích): Ani náhodou. Vybaví se mi fotky z první třídy, jak jsem byl "uhlazenej" v lavici se slabikářem v ruce. Pak si pamatuju na kamarády, se kterými jsme o přestávce kreslili tanky... 

Markéta Sluková (plážový volejbal): Chodila jsem na základku do Radotína. Dostala jsem obrovský kornout, který byl větší než já, ten na mě udělal takový dojem, že jsem všechno ostatní zapomněla.

Tomáš Satoranský (basketbal): Moc ne, ale pamatuji si na třídu, hodně dobře na paní učitelku. A bavilo mě, že jsem to měl kousek. Chodil jsem do školy na Lobkovičák (nám. Jiřího z Lobkovic v Praze) a bydlel v Písecké, což byly jen dvě ulice. V pantoflích jsem do školy sice nechodil, ale oproti některým spolužákům jsem si mohl přispat.

Kristýna Kolocová (plážový volejbal): Vybavuji si, že mi přišlo divné sedět v lavici, vždyť ve školce jsme mohli pobíhat. Pamatuji si ale spíš na zápis. Zapomněli mi dát dáreček z papíru. Vyšli jsme před školu, kde jsem začala brečet. Museli jsme se vrátit. Vybrala jsem si klauna, který měl posouvací oči...

Adam Ondra (horolezec): Do první třídy jsem se rozhodně netěšil, ale škola mi nepřišla jako nejhorší věc na světě. Mohli jsme jezdit po škole do Moravského krasu na skály, jelikož je to blízko. Premiantem jsem byl, ale nemusel jsem na to nijak dřít.

Poznámka: Úvodní foto je ilustrační.